Vím, že si tohle už nikdy nepřečteš, ale stejně mi to nedá. Jen ti chci říct, že nám tu všem chybíš a chybět budeš.. Nebudu tu říkat, jak jsme byly nejlepší kamarádky, protože to bych lhala,
ale vždy, když jsme měly čas a náladu, tak jsme si spolu daly kávu nebo čaj a zdrbly vše co se o naší zdrávce dalo. Bude mi chybět to tvé chychotání,
budu vždy vzpomínat na to, jak jsme tančily a pily na mém maturitním plese, budu vzpomínat na to, jak jsme spolu jezdily vlakem, jak pak když jsi už měla řidičák a auto, tak jsi mě sem tam vzala cestou ze školy, a celou tu cestu jsme se smály všelijakým blbostem. Brala jsem za samozřejmost, že se opět potkáme na nějaké akci, nebo že půjdeme na to kafe, jak jsme si minulý rok slíbily..
Vím, zní to směšně.. ale byla jsi pro mě ta skvělá holčina, co mě vždy dokázala povzbudit a rozveselit. Znala jsi má tajemství a já ta tvá,
nebavily jsme se často, ale byla jsi jedna z nejlepších lidí, co jsem znala. Trhá mi srdce, že tě už neobejmu,
že ti nepomůžu přeložit téma na angličtinu, protože si nevíš rady,
že mi už nikdy nepomůžeš s věcmi do laborky, že už tě nepozvu na kafe, co ti dlužím, a v neposlední řadě..
že už nikdy neuvidím ten tvůj velký krásný úsměv
Přála bych si, aby to byl jen špatný vtip a ty tu s námi stále byla... Odpočívej v pokoji Dančo <3
Není to nejlépe napsané, ale psala jsem to od srdce a ona by věděla, co mám na mysli.. Možná se opakuji, možná to nemá řádnou postupnost, ale tentokrát to o tom není. Toto je rozloučení s člověkem, co mi vkročil do života a pak mě z nenadání opustil.
Život není fér, to už asi každý víme..
Ale tato rozkošná osůbka si zasloužila lepší život,
delší život,
radostnější život..
Měla toho ještě tolik co prožít
Není to fér.
